Radka Kallerová – programátorka/konzultantka/groupmanagerka

Radka Kallerová (38), která se v IT pohybuje 15 let, popisuje svou práci na pozici programátorka/konzultantka/groupmanagerka ve společnosti NESS Czech s.r.o., kterou zastávala do nástupu na mateřskou dovolenou v roce 2007.

„Nastupovala jsem před deseti lety jako programátorka, postupem času jsem se dostala i k práci konzultantky a poslední dva roky jsem byla i groupmanagerkou.“

Radka Kallerová „V roli programátorky se zabývám se J2EE aplikacemi, píšu aplikace v Javě nebo se hrabu v databázi a píšu něco v PL/SQL. Pokud jsem v roli konzultanta, chodím k zákazníkovi, zjišťuji co potřebuje, pak dávám dohromady, jak se to dá udělat. Práci buď udělám sama (nastavím v systému nebo naprogramuji), nebo zadám kolegům-programátorům.“

Radka je technologicky univerzální, a proto k jejím nejoblíbenějším pracovním úkolům patří řešení integrací (tedy propojování aplikací a systémů), kde může svou univerzalitu nejvíce uplatnit.

„Tam je výhodou, že vím o všem něco a zbytek zjistím. Integrace je takový zajímavý rébus. Je potřeba zjistit na jakých technologiích jsou propojované aplikace a pak vymyslet jak budou komunikovat s midlewarem, což je software, pomocí kterého se dají propojit jiné softwary a systémy. Nevymýšlím to sama, zpravidla je to výsledek komunikace celého týmu, a to mně baví nejvíc.“

Část pracovní doby zabere Radce management. „Pro své kolegy jsem neustále ‚na příjmu‘ protože jsem ta, kdo je propojuje s vedením divize a řeší obousměrnou komunikaci. Řeším také běžnou operativu – výkazy práce, plán dovolených, plán školení, organizování interních školení pro kolegy, tomu lehl počítač, ten potřebuje mobil, ten notebook, uvádím na pravou míru vzniklé fámy…“

Spolu s ostatními groupmanagery se také podílí na formování směru divize či strategiemi, jak si udržet zaměstnance, která odbornost v týmech chybí, možnostmi školení. V této práci je její univerzalita opět výhodou.

„Moji kolegové jsou totiž programátoři v různých prostředích a jsou různých povah. To znamená, že na jedné straně znám jejich odborné potřeby, ale zároveň vnímám i lidskou stránku věci.“

Práce podle projektů

Pracovní náplň se mění podle projektů, na nichž Radka právě pracuje – podle její role, kterou v projektech zaujímá, a místě, kde se projekt realizuje, zda v sídle klienta, nebo v sídle firmy.

„V roli programátorky mohu pracovat se zbytkem týmu v jedné kanceláři a komunikace je díky tomu velmi jednoduchá. Odehrává se v průběhu celého dne a práce je efektivní. Závažnější věci se řeší na poradách.“

Když Radka pracuje na samostatném úkolu mimo své pracoviště, je komunikace se zbytkem týmu složitější.

„Nezdá se to, ale zavolat po telefonu je složitější než ‚hodit dotaz do placu’. Komunikační programy typu ICQ jsou k tomuto účelu o něco lepší, ale není to ono. Na druhou stranu, člověk občas na ty otázky ‚do placu‘ nemá náladu a nasadí sluchátka. Občas to udělají všichni. A pak pomalu musí i s kolegy v kanceláři komunikovat pomocí komunikačních programůSmile.“

Při své práci dává Radka přednost roli konzultantky, v níž více komunikuje se zákazníkem i s kolegy. „Na schůzkách projednávám, jak by co mělo fungovat, řeším proč něco nefunguje a navrhuji řešení. V kanceláři pak zpracovávám zadání nebo sama realizuji to, co má být hotovo.“

V IT od dětství

Zájem o počítače o programování měla Radka od dětství. Díky technicky zaměřeným rodičům měla šanci brzy zjistit, že má pro tuto práci vlohy.

„Moje matka začala jako učitelka matematiky na střední průmyslové škole strojnické organizovat počítačové kroužky na počítačích IQ 151. Já jsem tou dobou chodila ještě za základní školu, ale kroužku jsem se účastnila. Tehdy jsme se málem prali o to, kdo bude sedět u počítače a kolektivně jsme vymýšleli programy.“

„Všímám si, že ženský element v kanceláři převážně mužskou společnost kultivuje. Jsou-li zastoupena obě pohlaví v rámci kolektivu, výborně se doplňují a vyvažují. Ženy si všímají jiných věcí než muži a naopak, práce se pak může posunovat kupředu mnohem efektivněji.“

Když se podařilo získat rodičům vlastní počítač ZX Spectrum, pokračovaly kroužky doma. „Taky jsme zkoušeli programovat hry a samozřejmě jsme je i hráli. Tedy ne ty naše, ty se nám moc nevedly. Chodili k nám samí chytří kluci (já jsem byla jediná holka) a vzájemně jsme se obohacovali různými fígly, postupy.“

Když si pak vybírala střední školu, zvolila gymnázium a obor programování. „Pak jsem logicky pokračovala na vysoké škole: VŠB Ostrava, obor automatizované systémy řízení na strojní fakultě, kde jsme měli ještě podobor ‚informatika’.“

V rámci vysokoškolského studia „ochutnala“ ze všech tehdy možných oborů IT. „Programování – Pascal, C, základy databází, počítačové sítě, CAD systémy, HW a jiné. Do praxe nastupovala v podstatě s univerzálním přehledem.

Radka při studiu nepracovala, neboť to v době jejího studia nebylo zvykem jako v současnosti, studenti byli najímáni na brigády jako nekvalifikované pomocné síly, a proto neměla žádné praktické zkušenosti. Její hladká cesta do IT se poprvé trochu zadrhla, když si hledala svou první práci.

„Na dvou místech mi řekli: ‚Jste mladá, otěhotníte a co my potom’. Až čtvrtý pokus byl úspěšný. Na Nové Huti (dnešní Mittal Steel) jsem se svému budoucímu šéfovi docela pozdávala. Hned taky řekl, že mají dobré zkušenosti s ženami-programátorkami, a vzali mně.“

Při své první pracovní zkušenosti měla štěstí, protože měla šanci pracovat s kolegyní, která měla dobrou orientaci v praktických problémech a byla pro Radku zdrojem dobrých zkušeností.

„Pak už jsem nikdy místo nehledala. Jen, co jsem začala mít pocit, že se mi u stávajícího zaměstnavatele nelíbí, našel se někdo, kdo řekl: ‚Pojď k nám, bereme tě’. Tuto větu vždy říkali muži.“

Slonovinová věž

IT prostředí podle Radky ženy příliš nediskriminuje, s předsudky se setkávala pouze výjimečně ať již v době studií, či v zaměstnání.

„Přístup kolegů je většinou v pohodě. Nemohu si stěžovat na nějakou diskriminaci ze strany spolužáků nebo učitelů. Občas někomu něco ujelo, ale to bylo opravdu výjimečné. Občas měli kolegové ochranitelské pudy, ale to mi dělalo spíš dobře. Možná je to tím, že je u nás dost chytrých žen, takže všeobecně se hledí spíš na to, co kdo umí.“

„Jen, co jsem začala mít pocit, že se mi u stávajícího zaměstnavatele nelíbí, našel se někdo, kdo řekl: ‚Pojď k nám, bereme tě’. Tuto větu vždy říkali muži.“Ačkoli to, že je ženou v mužském kolektivu považuje za výhodu, někdy ji mrzí, že si nemá s kým popovídat.

„Všímám si, totiž, že ženský element v kanceláři převážně mužskou společnost kultivuje. Jsou-li zastoupena obě pohlaví v rámci kolektivu, výborně se doplňují a vyvažují. Ženy si všímají jiných věcí než muži a naopak, práce se pak může posunovat kupředu mnohem efektivněji.“

Další výhodou je, že se v IT pohybuje mnoho vzdělaných šikovných a chytrých lidí. „Člověk si žije jako ve slonovinové věži,“ říká o IT Radka. Dále na své práci oceňuje, že jí umožňuje (a nutí) se neustále vzdělávat a učit se nové věci.

Nevýhodou je podle Radky stres a určitá izolace od okolního světa. „Člověk se musí udržovat v kontaktu s realitou, aby si nemyslel, že všude jsou jenom úžasní a vzdělaní lidé. Měl by se zabývat i jinými činnostmi, aby mu nezakrněla druhá, méně logická hemisféra.“

Žen v IT je podle Radky málo proto, že obecně méně tíhnou k technických oborům.

„Občas u nich může být okolím potlačena schopnost uvažovat technicky, a tím pádem je ani nenapadne se o IT zajímat. To je škoda. Obecně si myslím, že by se nemělo rozlišovat: jsi žena, dělej tohle, jsi muž dělej tohle, ale spíše: ‚Máš na to? Tak to dělej’. Co se týče uzpůsobenosti mozku, myslím, že je to pověra. Potkala jsem ženy na vynikající odborné IT úrovni, ale i muže nevzdělatelné v IT (které jsem bohužel musela učit velmi složitý systém).“

Zaznamenáno v květnu 2008

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>